Je nejvyšší čas vyrazit do přírody a sbírat peříčka. Tedy pokud máte ještě nějaké místo v krabicích s pírky. Já mám nejvíc těch holubích, ostatně holubů je v mém okolí nejvíce. Nebo mají aspoň dostatečně velká pera, ta křídelní a ta ocasní. Pak je v mém okolí spousta sýkorek, a to koňader i modřinek. Ale hledejte sýkorčí pírka: jen někdy se náhodou stane, že zahlédnu nějaké křídelní nebo ocasní pírko sýkorky, ale i to je velmi malé. A pak nacházím také kovově lesklá pera strak a vran nebo kavek. Ještě jsem se je nenaučila odlišovat, možná je to pro mě příští úkol. Při procházkách lesem je možné najít peří dravců a sov, dokonce i tady, v lesích a parcích Prahy.
A pak je ještě nejvyšší čas na to, abychom znovu zprovoznili krmítko a naučili drobné ptáky na tento doplňkový zdroj potravy. Až nastane opravdu zima, budou už šetřit síly a budou létat jen k ověřeným zdrojům potravy. Letos zase začaly nejdříve létat sýkory koňadry. A hned po nich modřinky. Teď na podzim je u krmítka ještě docela klid, teprve v zimě se začnou koňadry urputně prosazovat a modřinkám nezbude než počkat, až se koňadry nakrmí a vyklidí pole. Ostatně, zatím je potravy všude dost.