Venku prší a je zima. Pavouci jsou taky zalezlí. Moji milí pavouci domácí, už vás nebudu vyhazovat ven. Přes léto jsme měli jinou dohodu. Pavouky, kteří si udělali sítě u mě doma, jsem vždy chytila a vyhodila ven. Však se brzy zase objevil další pavouk. Dokonce mám v bytě dvě místečka, kde se pavouci dobře chytají. Jednoho pavouka z toho rohu vyhodím a brzy se tam objeví další. Je to ten samý? Ale jak by našel cestu zpátky do patra? Nebo je to jiný a tohle místo je pro pavučinu jako stvořené? To spíš. Někdy se v takovém rohu objeví malinký pavouček, zřejmě potomek toho, který opustil můj byt oknem.
V bytě v Praze si takhle na rohovou schovávanou hraju s pavouky sekáči, těmi dlouhonohými, na chatě s pavouky pokoutníky. Kdo však v téhle hře vždycky vyhrává, to jsou takoví malincí pavoučci skákací. Bydlí u mě v bytě pod psacím stolem a tkají trojrozměrné sítě, čím déle je tam nechám, tím jsou ty sítě hustší a složitější. A chytit se nedají. Občas je zahlédnu, jak se hbitým skokem ukryjí někde ve skulince.
Tak letos zase prodlužuji pavoukům nájemní smlouvu. Možná ještě nějakého pošlu na výlet oknem, když bude pěkné počasí, ale jinak jsou u mě pavouci chráněni zase až do příštího jara.