…pro pírko i přes plot skočí! Proč? Co je to za nesmysl? To se hospodyňkám (to je ale archaické slovo!) měřil skok do výšky? Nebo trénovaly skok přes překážky? Ale kdepak.
Tohle přísloví je z doby našich babiček či prababiček. Tenkrát to byl jiný svět. Hospodyňky potřebovaly každé pírko, aby je schraňovaly dcerám na peřiny. A dcery nepotřebovaly do peřin samotná pírka, bylo potřeba je ještě sedrat. To znamená strhnout měkký prapor pírka od stvolu. Touto měkkou záplavou se pak plnily peřiny a polštáře, tvrdé stvoly se používaly k plnění polštářů na sezení. Inu, ani pírko nazmar!
Shromáždit peří na jednu výbavu trvalo z deseti husí asi pět let, dralo se ještě déle. Draní byla časově náročná práce, a proto se ženy scházely vždy v tom domě, kde bylo třeba drát, potom šly do dalšího. Dralo se v zimě, když nebyla práce na poli. Dnes se věnujeme ručním pracím pro zábavu, dříve to byla nutnost. Ale řekněte, nelákalo by vás to, milé ženy, scházet se pravidelně se svými kamarádkami, probrat s nimi všechna důležitá témata, a ještě udělat kus užitečné práce?
Trochu jiná atmosféra, než si jít koupit deku z umělého vlákna do hlučného a přeplněného obchoďáku!