Veverky

Veverky sklízejí oříšky. Sedím před chatou a najednou zahlédnu pohyb ve větvích stromů. Pohyb ustal, tak čekám, až se zase něco pohne. Konečně. Veverka. Černá s bílým bříškem. Ve skvrnách světla se jí kožíšek měděně leskne. Běží neviditelnou cestičkou v korunách stromů. Po akátu nahoru, přeskočí na olši, na další strom, chvíli se mi ztratí z očí, jak se zastaví a vyčkává na další vhodnou chvilku. Pak se objeví na kmeni břízy a po něm dolů na tenké větvičky lísky. Aha, oříšky! Ukousne svazek tří oříšků a zase rychle po neviditelné cestičce zpátky. Po kmeni břízy, akát, olše, další akát a pak se mi ztratí z očí. A za pár minut zase. Po veverčí cestičce pro další oříšky a znovu a znovu. Topol tiše šumí, sypou se z něj první žluté lístky. Podzim pomalu začíná, je třeba se připravit na zimu.